Zajímavý svět ocelových (drátěných) lan

Lana, která mají za úkol udržet ty nejtěžší věci v průmyslu a nepovolit. Bez nich bychom se nikam nedostali, nic nevydolovali a nepostavili. Tato vázací lana mají zajímavý způsob výroby a velmi široké uplatnění, které budeme probírat v tomto článku.

V Evropě se první ocelová lana použila v roce 1834 ve stříbrných dolech v Německu, kde se ručně splétaly z kovaných prutů. Říkalo se jim Albertova podle majitele dolu, který s nápadem přišel. Nápad vznikl od běžných konopných lan, která se do té doby používala a mělo spoustu nevýhod.
Ocelová lana byla sice těžká, dlouho trvalo je vyrobit a hlavně byla málo ohebná, jelikož tehdejší technologie ještě nedokázala vytvořit velmi tenké dráty na svázání dohromady, ale zachránila mnoho životů, lana netlela ve vlhku a když už docházelo k opotřebení, bylo na první pohled zřejmé a proces ničení byl pomalý. Takto mohli dělníci začít tahat větší váhy a spolehnout se na vyšší ochranu v práci.

Výroba

Samotné ocelové lano se skládá z lanového drátu, jádra lana a mazadla. Lanový drát je nejčastěji vyráběn z oceli, nebo ze slitin hliníku a mědi. Vlastnosti samotného drátu ovlivňují celkové vlastnosti lana. Tyto vlastnosti ovlivňuje velikost a množství příměsí kovů, počet povrchových vad drátu, jeho struktura a teplota při zpracování.
Vložka lana má za úkol udržovat ocelové lano pružné, když se kolem něj prameny drátu stáčejí. Také nedovoluje posouvání pramenů a vyplňuje prostor mezi nimi. Materiálem, které tvoří jádro jsou nejčastěji plastové materiály, které jsou odolné vůči vysokým teplotám.
Mazivo ochraňuje lano před vlhkem, snižuje tření mezi jednotlivými dráty, prameny, jádram a kladkou a také zabraňuje vniknutní nečistot. Toto mazivo musí být v takovém množství, aby nevytékalo ven a zároveň jej nebylo moc, nesmí být vodou ředitelné a mít stálé vlastnosti v různých teplotách.